Často kladené dotazy – FAQ

Místo instalace indikátorů (rozdělovačů topných nákladů) na otopné těleso řeší technické normy. Pokud jde o indikátory elektronické, tak norma ČSN EN 834, dle které umístění indikátoru stanovuje jeho výrobce, resp. dodavatel v montážních předpisech.
Zpravidla je to uprostřed otopného tělesa pokud jde o jeho délku a ve výši 75% výšky otopného tělesa. Přesné umístění indikátoru na otopném tělese je uvedeno v technických parametrech každého typu indikátoru, které jsou stanoveny výrobcem.
Pokud tedy chcete znát správnou odpověď na svoji otázku, obraťte se na výrobce nebo dodavatele indikátorů, které máte na otopných tělesech nainstalovány.

Domnívám se, že stejně jako např. v úklidové místnosti měříme vodu, která pak figuruje v součtu náměrů (i když je placena ze spol. peněz), a stejně tak do výkazu pro dodavatele tepla uvádíme spotřebu teplé vody v součtu za celou sekci, měly by být osazeny na všech radiátorech IRTN, jinak pak nelze na základě IRTN sečíst náklady po jednotlivých sekcích.

Analogie s vodoměry není správná. Vodoměry jsou stanovená měřidla a registrují spotřebu vody ve fyzikálních jednotkách m3.
Naproti tomu indikátory vytápění nejsou měřidla a registrace probíhá v bezrozměrných jednotkách – dílcích. Pro rozúčtování spotřeby tepla na vytápění se používají pouze poměrné počty dílků, registrované (po předepsaných korekcích) u jednotlivých spotřebitelů. Celkový součet dílků nehraje v rozúčtování žádnou roli, a proto nemusí být sledována spotřeba ve společných prostorách. Dá se také říci, že spotřeba tepla ve společných prostorách je zahrnuta do celkových tepelných ztrát domu, bez ohledu na jejich lokalizaci.
U vodoměrů je dobré registrovat i spotřebu ve společných prostorách (např. v úklidových komorách), kde bude spotřeba stejně rozúčtována mezi uživatele všech bytů, protože pak můžeme porovnat součet spotřeb registrovaných na všech vodoměrech se spotřebou fakturovanou podle domovního vodoměru. Tím máme umožněnou kontrolu správné funkce všech vodoměrů.
V případě indikátorů vytápění takováto kontrola není možná.

Je prý k nahlédnutí u nich ve firmě.
Jsem jiného názoru, a proto se ptám. Mám právo spolu s novým vodoměrem dostat certifikát vodoměru (je to vlastně něco jako záruční list)? Existuje nějaký zákon nebo vyhláška?

Pro vodoměry, jako stanovená měřidla ve smyslu zákona 505/90Sb. o metrologii v jeho platném znění, se nevystavují žádné certifikáty nahrazující záruční listy.
Existují však tzv. schválení typu daného měřidla, která umožňují jejich uvedení na trh a originální dokument je skutečně uložen u výrobce, dovozce nebo prodejce. Má platnost pro všechna dodávaná měřidla daného typu, dimenze a průtoku.
Z toho důvodu jsou samotná měřidla vybavena úřední značkou (součástí této úřední značky je dvojčíslí – poslední dvojčíslí roku, v němž bylo provedeno ověření vodoměru) nebo značkou schválení typu (značka je tvořena písmenem epsilon, v horní části je uvnitř písmeno státu a dvojčíslí roku schválení typu, v dolní části je číslo schválení typu; prvotní ověření je vyznačeno malým tiskacím e; uvnitř horní části je stát, v dolní části identifikační kód metrologického orgánu a k tomu patří šestiúhelník s dvojčíslím roku uvnitř) nebo symbolem “CE” a doplňkovým metrologickým označením (jehož součástí je poslední dvojčíslí roku posouzení shody) a číslem tzv. notifikované osoby (se zmíněným dvojčíslím se pracuje stejně, jako s dvojčíslím v úřední značce).
Dalšími předpisy kromě výše citovaného zákona jsou vyhlášky 262/2000Sb., č. 332, 333 a 334/2000Sb. v platném znění.

Protože nesprávným měřením mohou být významně poškozeny Vaše zájmy, jste jako poškozená strana dle §11, odst. 4 zákona 505/90Sb. (O metrologii) oprávněna vyžádat si u vlastníka objektu ověření měřidla (vodoměru) a vydání osvědčení o výsledku ověření.
Podle výsledku ověření by mělo následně dojít i k případné opravě vyúčtování.
Je-li na měřidle zjištěna závada, obvykle hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a výměnou vlastník měřidla. Není-li závada zjištěna, hradí tyto náklady konečný spotřebitel.

Tyto vodoměry jsou používané pouze k rozúčtování nákladů ke konečným spotřebitelům. Na patě objektu je fakturační vodoměr v majetku VaK.

Na základě ustanovení vyhlášky 285/2011Sb. došlo u vodoměrů na teplou a studenou vodu, používaných pro rozúčtování nákladů konečným spotřebitelům, ke sjednocení ověřovací lhůty na 5 let. Platí pro vodoměry s úředním ověřením od roku 2012.
Pro vodoměry s ověřením do roku 2011 včetně platí lhůta 6 roků pro vodoměry na studenou vodu a 4 roky pro vodoměry na teplou vodu.

Jsou tyto skutečnosti jasně dány nebo záleží na formulaci v LV, popřípadě na rozhodnutí shromáždění vlastníků? Jak postupovat, když nebyly vodoměry na TUV včas vyměněny?

Především prosím o správné pojmenování jednotlivých přístrojů: Vodoměry, případně bytové měřiče tepla jsou stanovenými měřidly a podléhají metrologickým předpisům (pravidelné opakované ověřování).
Pokud nelze instalovat bytové měřiče tepla, používají se “indikátory topných nákladů” (dříve používaný název je “rozdělovač topných nákladů” (RTN)). Indikátory na otopných tělesech nejsou měřidly, nepodléhají metrologickým předpisům, nejsou kalibrovány ani ověřovány. Podléhají pouze certifikaci podle příslušných technických norem. Vzhledem k tomu, že neobsahují žádné mechanické systémy, nehrozí ztráta funkce postupným opotřebováním mechanických dílů. Budou fungovat stále stejně, dokud bude jejich zabudovaná napájecí baterie mít napětí. Standardní baterie v indikátorech zaručuje bezporuchový provoz nejméně 10 let. Po této době je indikátor obvykle i morálně zastaralý a je čas jej vyměnit za novější typ.
Pokud jde o vodoměry, bez ohledu na to jak jsou uvedeny v prohlášení vlastníka, je za jejich funkci a tedy i za pravidelné ověřování odpovědný vlastník domu, (např. SVJ). Podle metrologického zákona 505/1990Sb. v platném znění za jejich provoz odpovídá jejich uživatel (nikoli vlastník). Uživatelem je vždy vlastník domu, protože je využívá pro rozúčtování nákladů za spotřebu vody.
Pokud nebyly vodoměry včas ověřeny, nesmí se podle nich účtovat spotřeba vody. V každém případě je nutno nechat vodoměry co nejdříve ověřit, respektive vyměnit za ověřené.
Pro indikátory vytápění podobný předpis neexistuje. Z logiky věci by však mělo být postupováno stejně. Především proto, že indikátory musí být ve všech bytech stejného typu a provedení a jejich instalaci musí vždy zajišťovat vlastník domu.
Uživatel bytu, zjistí-li poruchu, je povinen oznámit ji co nejdříve vlastníkovi domu (ve Vašem případě výboru SVJ). Případnou poruchu indikátoru musí řešit jeho konkrétní dodavatel, s tím je vždy v kontaktu vlastník domu nikoli uživatel bytu.

Neexistuje norma, která by udávala spotřebu teplé a studené vody. Jediné co lze uvést jsou směrná čísla dle přílohy č. 12, vyhlášky 428/2001Sb. ve znění vyhlášky 120/2011Sb. Ministerstva zemědělství k provádění zákona 274/2001Sb. o vodovodech a kanalizacích.
Směrná čísla však uvádějí celkovou spotřebu teplé i studené vody dohromady.

Nájemníci nenahlašují řádně počty osob, takže spotřebu tvořím dle trvale nahlášených osob v evidenci obyvatelstva. Všichni nájemníci byli písemně upozorněni na velkou spotřebu vody a žádali jsme, aby si zkontrolovali protékající WC či kapající kohoutky. Vyměnili jsme hlavní vodoměry po dohodě s VaK.
Ptám se, zda je možné vyúčtovat tedy skutečnou spotřebu bez ohledu na směrná čísla VaK? Zdá se mi také velmi kruté vyúčtovat starým lidem se suchým záchodem a umývadlem cca 60m3 vody.
Sháněla jsem informace na ministerstvu místního rozvoje a tam mi poradili, abych se s tímto dotazem obrátila na Vás.

Skutečnou spotřebu (náklad na objekt) musíte vyúčtovat mezi konečné spotřebitele vždy, a to přesně ve vynaložené výši. Tzn., že jak údaje bytových vodoměrů, tak směrná čísla roční spotřeby jsou vždy jen nástrojem pro nalezení proporcí pro následné přerozdělení nákladu mezi konečné spotřebitele.
Buď použijete pro rozdělení celkových nákladů údaje o dílčí spotřebě dle bytových vodoměrů nebo směrná čísla roční potřeby vody dle vyhlášky 274/2001Sb.
Kombinace obou způsobů v jednom objektu je možná pouze za podmínky dohody nejméně s polovinou konečných spotřebitelů na takovémto způsobu rozdělení nákladů za SV.

Vyúčtování bylo reklamováno u SVJ, které reklamaci odmítlo s tím, že vodoměry jsou ve vlastnictví vlastníka jednotky, ten je zodpovědný za jejich bezvadnost a není možné z tohoto důvodu tedy znovu rozúčtovávat pro dopady na ostatní vlastníky. Navíc není jasné, od kdy je vodoměr vadný.
Má SVJ pravdu? Nebo se užijí nějaké zákony či vyhlášky, které podružné vodoměry a jejich nefunkčnost upravují (zákon o metrologii, vyhláška 372/2001Sb., zákon č. 67/2013Sb. či jiné)?

Za bytové vodoměry by měl být odpovědný ten, kdo nechal vodoměry do bytů nainstalovat. Převážně tedy vlastník nebo správce objektu.
Pokud si vodoměry instalovali pouze někteří uživatelé bytů, pak tyto nelze použít k rozúčtování. Údaje vodoměrů rovněž nelze použít v případě, pokud mají prošlé úřední ověření. Posouzení chybného měření může provést pouze Autorizované metrologické středisko ČMI které zjistí, zda vodoměr má požadované metrologické vlastnosti, případně provede opravu a následné ověření.
Pokud majitel objektu provedl rozúčtování dle bytových vodoměrů bez platného ověření, může mu být uložena pokuta až do výše 1.000.000 Kč.

Přesto představenstvo SVJ nechalo o tomto hlasovat a stanovilo poměr 40%:60%, což je ale dle mého názoru v rozporu s tímto Metodickým pokynem MMR, kde je uvedeno, že rozdělení základní a spotřební složky nemůže být předmětem hlasování, ale má vycházet ze způsobu indikace a tepelně izolačních vlastností objektu.
Jak tedy dále postupovat, aby představenstvo SVJ respektovalo tento Metodický pokyn MMR k vyhlášce 372/2001Sb. a stanovilo poměr 50%:50% tak, jak to z něj vyplývá?

Stanovení podílu základní složky v rozmezí povoleném vyhláškou 372/2001Sb. (40 – 50 %) je zcela v pravomoci vlastníka objektu. V případě SVJ jsou rozhodovací procedury určeny platnými stanovami. Tepelně izolační vlastnosti budovy nemají žádný vliv na stanovení podílu základní (a spotřební) složky nákladů; tyto parametry by se měly promítat do případného stanovení procentické korekce spodního limitu dle §4, odst. 4 zmíněné vyhlášky. Metodický pokyn MMR k vyhlášce 372/2001Sb. (čj. 28203/2002) však pro případ poměrového měření tepla prováděného pomocí indikátorů doporučuje, aby podíl základní složky činil 50 %; jedná se však pouze o doporučení. Všechny relevantní legislativní normy naleznete na stránkách naší Asociace.

Pravidla a náležitosti rozúčtování studené vody nejsou v ČR do 31.12.2013 stanoveny žádným legislativním předpisem. Minimální zásady jsou uvedeny v cenovém výměru MF ČR č. 01/2013 v části I, oddíl A, položka 5 – služby spojené s užíváním nájemního bytu.
Podle odst. 10 je na základě písemné žádosti nájemce pronajímatel povinen doložit cenu jednotlivých služeb, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh a provedení vyúčtování.
Od 1.1.2014 tato pravidla nově definuje zákon č.67/2013Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Vyúčtováním a nahlížením do podkladů vyúčtování se zabývají §7 a §8 citovaného zákona.
Text výměru i zákona naleznete na https://artav.cz/odkazy/legislativa/.

Z Vašich odpovědí jsem vyčetla, že polohové koeficienty stanovuje vlastník objektu. V našem případě to bude asi shromáždění vlastníků. Mám ale obavy, že se vlastníci nedohodnou. Na byty jsou totiž z minulých let nějaké koeficienty stanoveny, ale podle mého názoru asi nebudou v pořádku, když jsou v nákladech takové rozdíly.
Podotýkám, že teplota v mém bytě se v zimě pohybuje mezi 21-23 stupni a regulační ventil mám na čísle 5. Pokud topení vypnu, tak teplota v mém bytu výrazně klesne. Dům je zateplený a okna jsou plastová. Dle sdělení sousedů mají v bytě též kolem 20 stupňů, a tudíž nepotřebují topit.
Můžete poradit, kdo by mohl zodpovědně prověřit stanovené koeficienty a případně navrhnout společenství řešení?

Za stanovení polohových koeficientů, tak jako ostatně i za celé rozúčtování, ze zákona odpovídá vlastník objektu.
Polohové koeficienty by měly být stanoveny výpočtem na základě tepelných ztrát jednotlivých vytápěných místností zúčtovací jednotky. V praxi je běžné, že polohové koeficienty navrhne odborná firma, která na základě smlouvy provádí rozúčtování.
Pokud majitel objektu nedoloží způsob určení již stanovených koeficientů, je nejlépe obrátit se na odborného projektanta, který se touto problematikou zabývá.

Výše záloh je dle §76, odst. 3, písmeno d) zákona 458/2000Sb. (energetický zákon) předmětem jednání mezi dodavatelem a odběratelem tepla a musí být uvedena ve smlouvě o dodávkách tepla. Měly by být stanoveny vždy tak, aby nedocházelo k přeplatku, ale naopak, aby v konečné faktuře byl vyčíslen nedoplatek.

Podle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb. se náklady na tepelnou energii na vytápění a na poskytování teplé užitkové vody vyúčtovávají nejméně jednou ročně, a to nejpozději do 4 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období.
Jedná-li se o vyúčtování za rok 2013, je lhůta do konce dubna 2014. V tomto termínu musí být s vyúčtováním seznámen konečný spotřebitel. Součástí podkladů vyúčtování musí být mimo jiné i lhůta a způsob uplatnění reklamací proti vyúčtování konečným spotřebitelem. Tato lhůta nesmí být kratší než 21 dnů (§ 7 odst. 2 písmeno i) vyhlášky). V případě, že k vyúčtování jsou vzneseny oprávněné reklamace, provede vlastník potřebnou opravu vyúčtování do 30 dnů a s opravou neprodleně seznámí konečného spotřebitele.
V dotazu nejsou uvedena fakta, podle kterých by bylo možné určit, jestli již vlastníkovi vypršela lhůta pro odpověď na reklamaci. Předpokládám tedy, že v případě tazatelky se jedná o nájemní byt u soukromého majitele, že reklamaci podala včas v určené lhůtě a že již uplynulo 30 dní od podání reklamace. V takovém případě doporučuji se ještě jednou písemně obrátit na majitele, nejlépe doporučeným dopisem s doručenkou (jako doklad pro případné soudní jednání), případně s ním osobně jednat za účelem zajištění nápravy. Pokud nápravy nebude dosaženo tímto způsobem, nezbývá, než se jí domáhat soudní cestou.

Dodatečnou reklamaci po uplynutí lhůty uvedené v §7, odst. 2, písmeno i) vyhlášky 372/2001Sb. nezná, nezná ji ani jiný právní předpis, tedy neexistuje. Máte však plné právo se domáhat dle §107, odst. 1 občanského zákoníku vydání plnění z bezdůvodného obohacení, které se promlčí za dva roky ode dne, kdy jste se dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na základě chybného výpočtu na Váš úkor obohatil.
Současně § 107, odst. 2 stanovuje, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za tři roky.

• A. V jakém poměru můžeme rozdělit spotřebu teplého média na ohřev vody a ohřev radiátorů?
• B. Při vyúčtování tepla správce rozděluje celkovou spotřebu (spotřeba na ohřev vody a ohřev radiátoru) na základní složku 40% a spotřební složku. Z toho potom vypočítává korekci +-40% Jak správně postupovat při výpočtu korekce?
• C. S platností od 1.1.2014 umožňuje vyhláška (myslím č.67) dohodnout se na rozpočítání nákladů jiným způsobem než určuje vyhláška 372 pokud s tím souhlasí všichni členové SVJ. Můžeme tedy uzavřít dohodu s vlastníky bytů v tom smyslu, že celkové náklady na spotřebu tepla rozdělíme na základní a spotřební složku 40/60, dále spotřební složku rozdělíme 2/3 na ohřev radiátorů a 1/3 na ohřev teplé vody a zároveň vyloučíme korekci +-40%?
• D. Platila by tato dohoda všech členů SVJ i v případě vydání novelizované vyhlášky 372?

Přestože stávající platná vyhláška 372/2001Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, s dodávkou tepla na vytápění a teplou vodu konečným spotřebitelům prostřednictvím bytových předávacích stanic zjevně nepočítá, je vhodné při rozúčtování nákladů dodržet alespoň hlavní zásady tohoto předpisu.

• ad A. V případě společného měření tepla pro ÚT i TV určuje §6 odst. 1 vyhlášky 372/2001Sb., rozdělení 60 % pro vytápění a 40 % pro ohřev teplé vody.
• ad B. §4 odst. 4 vyhlášky 372/2001Sb. stanoví, že rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40% oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.
  Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtu tak, aby tato podmínka byla splněna. Znamená to, že u bytů, které mají nižší náklad [Kč/m2] než povolená mez, musí nový výpočet navýšit úhradu [Kč/m2] na povolenou mez tak, aby byl splněn požadavek vyhlášky a u bytů, které mají vyšší náklad [Kč/m2] než povolená mez, musí nový výpočet snížit úhradu [Kč/m2] na povolenou mez tak, aby byl splněn požadavek vyhlášky.
  Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody uvedené v odstavci 3 §4. Způsob výpočtu, úpravy výpočetní metody a rozdělení odchylek po uplatnění ustanovení §4, odst. 4 žádný předpis neupravuje, výsledek však musí zaručit splnění podmínek vyhlášky.
• ad C. §6 odst. 1 zákona 67/2013Sb. umožňuje rozúčtování na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, tzn. odlišně od platné legislativy. U družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek. Změna způsobu rozúčtování nákladů na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období, což znamená, že pokud došlo k dohodě do 31.12.2014 je možno dohodnutý způsob použít pro rozúčtování roku 2015.
• ad D. Připravovaná novela vyhlášky 372/2001Sb. nemůže být v rozporu se zákonem 67/2013Sb. a to bez ohledu na skutečnost, že i tento zákon by měl být do konce tohoto roku novelizován.