cena TUV
ostatni
2. Naše SVJ (7 bytů různé velikosti) má vlastní plynový kotel k výrobě TUV se samostatným plynoměrem. Rozvod TUV v dvoupodlažním nepodsklepeném domě je tvořen oběhovou smyčkou pod stropem v přízemí izolovaným potrubím a v každém bytě je z této smyčky odbočka, zakončená podružným vodoměrem TUV. Z odečtených hodnot se dá jednoznačně vypočítat jednotková cena TUV za konkrétní účtovací období. Proč je vyhláškou 372/2001 Sb. předepsáno stanovení základní složky (30%) pro rozúčtování? A co víc, proč se těchto 30% rozúčtovává podle velikosti ploch jednotlivých bytů? Osobně nevidím mezi těmito dvěma údaji žádnou souvislost a proto tento postup považuji za krajně nemravný. Slyšel jsem již několik důvodů, ale o každém jsem měl velkou pochybnost. Srovnejme s výrobou pitné vody, centrálně dodávané VHS do rozsáhlé oblasti. Je to daleko složitější proces, než prostý ohřev vody a nikdo nevolá po zavedení jakési základní složky a dalšího složitého vypočítávání. Prostě cena se v příslušné VHS vykalkuluje a každý odběratel zaplatí tolik, kolik jí spotřebuje. Proto považuji tento princip i v případě poskytování TUV, pokud jsou všechny vstupní i výstupní hodnoty měřitelné, za správný.
Odpověď na otázku
Základní složka je příslušnou vyhláškou určena především pro ztráty tepla v cirkulaci. Voda je v případě teplé vody nositelem tepelné energie, která se během rozvodu ztrácí a to z prostých fyzikálních příčin. Tyto ztráty musí být kompenzovány tak, aby teplá voda byla k dispozici každé spotřebitelské jednotce v kteroukoli denní dobu. Na části těchto nákladů se tedy musí podílet všechny spotřebitelské jednotky, včetně například spotřebitelské jednotky, jejíž spotřeba teplé vody je v daném zúčtovacím období nulová. Vyhláška určuje rozdělení základní složky dle podlahových ploch.Dle § 5 a 6 zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, máte možnost dohody o jiném způsobu rozúčtování nákladů na teplou vodu.