Rozúčtování nákladů na topení

  1. ARTAV
  2. Rozúčtování nákladů na topení
legislativa

Text otázky

Dobrý den, prosím o informaci jestli je nějak uzákoněn postup rozúčtování nákladů na vytápění a ohřev vody v bytových domech (SVBJ). Zda je zákonné použít místo empirických polohových koeficientů bilanční polohové koeficienty určené výpočtem viz dole, a kdo odpovídá za použití polohových koeficientů. Děkuji předseda výboru samosprávy. Rozúčtování nákladů na vytápění Ing. Jan Blažíček +420 722 601 690 jan.blazicek@peklo.net http://www.peklo.net

Odpověď na otázku

Současné obecně platné a závazné předpisy, vztahující se k rozúčtování nákladů na vytápění, uvádějí pouze, že při rozúčtování má být zohledněna  rozdílná náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou. (částečná citace ze zákona 67/2013 Sb.) V žádném předpisu nebylo a není specifikováno, jakým způsobem má být zohlednění provedeno.

Nejjednodušším a dosud nejužívanějším způsobem je použití empirických koeficientů, kterými se redukují skutečné náměry bytových měřičů tepla nebo indikátorů vytápění (zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění na otopných tělesech) v bytech nebo místnostech s objektivně větší náročností na spotřebu tepla k vytápění (např. byty, respektive místnosti, v nejvyšším podlaží budovy). Tyto koeficienty vznikaly v devadesátých létech na základě statistického vyhodnocení velkého počtu měření v prvních domech vybavených indikátory vytápění na otopných tělesech. Prvně byly publikovány v roce 1995 v brožurce Teplo v domě, autoři: Ladislav Černý a Vincent Staněk (spoluautor první vyhlášky o rozúčtování č.186/1991Sb.).

Empirické koeficienty se osvědčily a dodnes dobře fungují v jednoduchých velkých bytových domech typu paneláku. V architektonicky složitějších objektech je jejich použití problematické.

Za správnost rozúčtování, včetně použitých koeficientů, ze zákona odpovídá vlastník domu, jako poskytovatel služeb.

-japo+peho-

Zhruba od roku 2000 se doporučuje stanovit hodnoty zohledňovacích koeficientů na základě výpočtu tepelných ztrát jednotlivých místností. Tento způsob je však mnohem pracnější a tím i nákladnější. Výpočty obvykle vycházejí z projektové dokumentace a mohou být i chybné, pokud se skutečné provedení stavby od této dokumentace liší.