Základní složka nákladů na TUV
ostatni
Dvě budovy stojící vedle sebe ve vzdálenosti 50 m mají společný zdroj TUV umístěný v jedné z nich. Vlastník zdroje při výpočtu základní složky vychází v první fázi výpočtu z poměru ploch obou budov, následně provede výpočet základní složky samostatně v každé budově. Neměl by vycházet z toho kolik TUV do každé budovy dodal, a teprve poté provést výpočet základní složky v každé budově ? Takto budova s pětinovou spotřebou, ale trojnásobnou plochou zaplatí za 1 m3 TUV 2 150 Kč, zatímco druhá 210 Kč. Přitom rozvody TUV jsou v obou budovách přibližně stejné. Existuje nějaký limit na spotřebu tepla v GJ? Budova s nižší spotřebou zaplatí za 4,2 GJ/m3 TUV, druhá budova 0,35 GJ/m3 TUV. Dá se tento nepoměr nějak řešit?
Odpověď na otázku
Odpověď na Vaší první otázku je jednoznačně dána ustanoveními Vyhlášky MPO č.366/2010 Sb. (kterou naleznete na stránkách ARTAV), konkrétně §3, odst.5 (písmena a-c).Je totiž nezpochybnitelným technickým faktem, že větší budovy s rozsáhlejší rozvodnou sítí teplé vody mají větší tepelné ztráty, které jsou-li ještě potencovány nižší nominální spotřebou teplé vody, dramaticky zhoršují celkovou energetickou (i ekonomickou) bilanci objektu. Odpověď na Vaší druhou otázku je dána Vyhláškou MPO č.194/2007 Sb.(rovněž na stránkách ARTAV), která v Příloze č.2 stanovuje tzv. „měrné ukazatele spotřeby tepelné energie na vytápění a přípravu teplé vody“, přičemž rozlišuje, zda je příprava teplé vody v budově anebo mimo budovu – ve Vašem případě platí hodnota 0,35 GJ/m3 (anebo 0,21 GJ/m2 a rok). Tyto měrné ukazatele jsou však závazné pouze pro objety uvedené do provozu (anebo zásadně rekonstruované) po 1.1.2002, pro objekty starší zatím závazné limity neexistují.